O nás

Se psy jsem v kontaktu už od školních let, kdy jsem chodila se svým ovčákem na „cvičák“. O chov jako takový se ovšem zajímám od roku 2000. Přivezla jsem si svého prvního AM, a to až ze Slovenska. Bohužel, přestože Elis Sentinel vyrostla v překrásnou, typickou fenu, nebylo mi přáno na ní chovat z důvodu DKK 4/3. Fenka nikdy nezakulhala, neměla pohybové potíže, a přesto taková rána. Dle mého soudu se u ní nejednalo o dědičnou vadu (jakou DKK z 80% je, ale zbývající procenta jsou vlivem např. špatné výživy feny – matky v březosti, a nebo štěněte v období růstu). Bohužel, obojí bylo u chovatelky podceněno a zanedbáno, ale to jsem se dověděla až později…

I tak Eliška, jak jsme jí říkali, byla naším rodinným mazlem a miláčkem. Nezastonala, na výstavách se líbila, a nebýt operace (kastrace), dožila by se vysokého věku (zemřela na pooperační plicní embolii).

Jako druha a kamaráda jsme jí v roce 2002 pořídili pejska výborné krevní linie, poloviční import (tatínek byl přivezený z Německa) Kubas Zlatá linka.

V rámci soužití s těmito psími obry – dobráky mi začal doma v bytě chybět psí kamarád na pomazlení u televize :) ). Rozhodla jsem se pro čivavy a už bych neměnila. Toto odvážné plemeno je velice srdce chytlavé a zamilujete se do nich prakticky ihned.

Moje první čivava byla tzv. trefa do černého, aniž bych to tušila :). Vyrostla z ní krasavice. Teď už máme hodně pejsků (v rámci únosnosti jak finanční – AM nejsou žádná levná záležitost – tak prostorové – kuchyň není nafukovací :) ).

Můžete mě s nimi vídat na výstavách, vystavování je pro mě „adrenalinový sport“ a doporučuji všem minimálně jednou si to vyzkoušet a nenechat se odradit případným neúspěchem… Pejskové u nás jsou naši kamarádi, nemáme je pozavírané v nevyhovujících prostorách, bydlí s námi a dělají nám společnost.